 | Ve snu jsem viděl jalovcový keř. V dálce jsem zaslechl kovové skřípání. Slyšel jsem zvonění bobulí ametystu. A ve snu, v tichu se mi líbil. Spánek jsem cítil mírnou vůni dehtu. Ohýbám tyto nízké kmeny, Všiml jsem si v šeru větví stromů Trochu živé podoby vašeho úsměvu. Jalovcové pouzdro, jalovcové pouzdro, Chladivé blábolení proměnlivých rtů Lehké blábolení, sotva se smetící do dehtu Kdo mě probodl smrtící jehlou! Na zlaté obloze za mým oknem Mraky míjí jeden po druhém. Moje zahrada, která letěla kolem, je bez života a prázdná ... Bůh ti odpusť, jalovcové keři! 1957 |
